Překonání strachu

Naším vnitřním nepřítelem, který nás brzdí v naší cestě je náš strach. Nebo spíše jeho deformace. Je proto důležité objevit klíčový strach, tkerý nám brání v našem vývoji. Spousta lidí o svém strachu z růstu nebo učení neví, nebo ho popírá. Když se ponoříme trochu hlouběji a přiznáme si, že i my samotní nějaké strachy, které nás blokují máme, tak se začneme seznamovat s tím jaký je náš strach. Můžeme objevovat, že máme strach z neúspěchu, selhání, odmítnutí, ze změny a tak dále. To jsou strachy, které se nám zdají logické a jsou poměrně časté.

Často se naše strachy manifestují takto, ale jindy, nebo i současně jsou zamotány ještě mnohem rafinovanějším způsobem. Když zkoumáme více do hloubky, můžeme objevit zásadní strach, který se nám zdá na první pohled nelogický. Například – mám strach dělat to, co mě baví a fascinuje. Zdánlivě nelogické. Když se ponoříme ještě hlouběji, objevujeme v čem to spočívá. Když jsem byl malý a dělal jsem to, co mě baví a fascinuje, rodiče na mě zakřičeli - „To nedělej, spadneš.“ Vy jste se lekli a spadli – tím se začal vytvářet blok. Nespadli jste sice z důvodu toho, že jste dělali to co vás bavilo, ale souvislost v podvědomí je již vytvořena. Při pocitu fascinace a zábavy se pak objeví v hlavě ono varování a to vás zablokuje. Pak nemůžete pokračovat. Jinak „to skončí brekem“.

Jednou jsem byl na chození po žhavém uhlí a jeden z mých přátel řekl při nácvikové chůzi (přes červenou látku) své manželce - „Hlavně si dej pozor, až půjdeš támhle přes to místo, mohla bys zakopnout.“ Když jsme potom chodili přes skutečné žhavé uhlíky a já pozvedl zrak směrem na plameny, uviděl jsem jak zrovna přechází manželka dotyčného. Vše probíhalo hladce, ale když došla k onomu místu, jakoby se vesmír zvláštně propojil – jedna žena ji necitlivě vyfotila s bleskem, ona se lekla, zaváhala, škobrtla, lehce se popálila. Přesně v místě, před kterým ji manžel varoval. Náhoda? Nebo byla příčinou zdánlivě dobře myšlená instrukce, která se v mysli uhnízdila jako program? Přesně na tom místě se pak program varování a strachu aktivoval a způsobil vyrušení z koncentrace. Jako náhodou se tam ještě objevil blesk, který to dotvořil. Nikomu jinému se to nestalo. Absolutní načasování.

Jiný strach může způsobovat pocit hanby. Zkoumali jste fascinovaně své tělo, když vám vaše babička řekla: „Tam už si nikdy nesahej. To je nechutné. Toto slušný chlapeček nedělá.“ případně dodala něco o pekle, zatracení, nebo tak něco. A opět spojení s pocitem fascinace. A když se dostaví, máte pocit, že budete zatraceni.

Strach sám o sobě není špatný. Vyzývá ke koncentraci a dává nám najevo, že se jedná o něco důležitého, kde je potřeba zůstat bdělý. Tak se manifestuje třeba i tréma – strach z vystoupení před lidmi. Nepraktické začne být, když tento náš vnitřní alarm nefunguje dobře a místo upozornění ke bdělosti se stane paralyzujícím strachem, který působí přesně opačně a otočí se proti nám.

Někteří lidé mají strach z konkrétnosti. Když si vyberou, ztrácí ostatní možnosti. Zůstávají na úrovni fantasie, protože tam je spousta možností. A mají strach o ně přijít. Vybrat si jednu práci, jednu ženu, atd. Jenže v každé přítomné chvíli můžeme být jen na jednom místě. Jinak jsme pouze ve fantazii a tím nám chybí realizace. Prožitek. Zkušenost.

Někdo má strach z toho mít peníze. Protože jeho dědeček měl peníze a vše mu sebrali komunisti. A celá rodina o tom mluvila. Je lepší nic nemít, než trpět. A všichni bohatí jsou zloději. A já nechci trpět a nechci být zloděj. A mám strach, že když budu mít peníze, toto se ze mě stane. Takže opět raději nic neudělám.

Vše to souvisí se strachem a předsudky. Je potřeba se podívat za roh. Překročit svoje primitivní omezení.