Jak to pojmenovat. Je to něco, co nám nabízí správné řešení. Ví, co v daných chvílích udělat, aby to pro nás bylo dobré. Mluví k nám tichým hlasem, často také prostřednictvím zájmu o něco. Bohužel ho často nevnímáme. Necháme ho přehlušit hlasitějšími hlasy cenzor (šikanátora), nebo vnitřního skeptika, nebo vymlouvače, zpochybňovače. To jsou hlasy, které ve své mysli známe. Ale ten subtilní moudrý hlas – našeho vnitřního průvodce nevnímáme.
Je důležité ho poznat. Je důležité mu věřit. Potom náš život získá energii a dynamiku. A bude nás bavit. Někdo tento hlas zná a slyší, ale nevěří mu. Nebo mu i věříme, ale neděláme to, co nám doporučuje. Z vláštního důvodu k tomu máme blok, i když víme, že navrhované řešení vždy jakoby „zázračně“ fungují. Ale to považujeme pouze za shodu okolností.
Začněte svůj hlas vnímat. Požádejte ho o pomoc se svými vnitřními problémy.
Důvěřujte sobě a svému průvodci. Nikdo (nebo málokdo) neví lépe, co je pro vás nejlepší, než vy sami. Ale vždy vám rád někdo potvrdí vaše pochybnosti, nebo řekne co máte dělat, když budete řešení hledat zvenku dovnitř a ne zevnitř ven.
Kde přerušujeme tvorbu?
Časté také je, že i když hlas uslyšíme, začneme tvořit, ale přerušíme se v některé fázi cesty od vnitřního světa k vnějšímu. Každá tvorba má fáze odehrávající se ve světě idejí – našem vnitřním světě a potom se projeví ve světě materiálním – vnějším. Do světa idejí patří – uvědomění (nápad), plánování (snění), rozhodnutí a potom přechází tvorba ven prostřednictvím akce, koncentrace/vytrvalosti, plodu (výsledků) a radosti z nich – ocenění sebe same. Tyto fáze jsou v ideálním případě přítomny všechny a potom se na základě výsledku opět přejde k uvědomění a plánování, co dělat dále. Pokud je ovšem na některé úrovni nepřerušíme.
Někteří lidé mají problém spíše se světem vnitřním – neplánují, nemají uvědomění své situace a hned se snaží jednat. Zkouší pak všechno možné, ale nikdy to není ono. Jiní lidé zase hloubají, přemýšlí, počítají horoskopy, věští, dělají logické tabulky, nebo jinak, ale nikdy nepřejdou k akci.
Důležité je ale oboje. Je dobré se pozorovat a zjistit, ve které fázi se máme tendenci přerušit. Jestli při rozhodování, nebo nemáme nikdy radost z výsledků – prostě si úspěchu nevšímáme. Nebo si neuvědomujeme, co říká náš vnitřní hlas a děláme zdánlivě smysluplné věci, které ale nám samotným nedávají žádný vnitřní smysl a tak nás nebaví?
Žádné komentáře:
Okomentovat