Přerušení procesu učení

Každé učení probíhá jako proces. Můžeme si to znázornit na přirovnání, kde bude učení vyjádřeno jako cesta, po které se chystáme vyrazit. Cesta začíná v místě, kde jsme nyní a vede nás k jinému místu, k novému cíli. Zpočátku se může zdát cesta jasná a zřetelná a z mapy známe i směr, kterým vede. Často se nám ale stane, že vyrazíme jednoho dne odpoledne, ujdeme pár kroků a poté, co uvidíme, že cesta se noří do lesa, nebo se mění z asfaltového povrchu na prašnou cestu nebo pěšinu, tak se otočíme a pelášíme zpátky do bezpečí našeho předchozího stanoviště, které již známe. Může nás odradit třeba zamračená obloha od toho, abychom vůbec vyrazili. Nebo urazíme notný kus a poté najednou ztratíme směr, nelíbí se nám úsek, kterým kráčíme, zapomeneme na svůj cíl a necháme se zmást křižovatkou. A tam již někdy není možná ani cesta zpět. Tato naše metafora by se mohla větvit dále a dále.

Přerušení sebe sama
Důležité ale je, že pokud se jednou vydáme na cestu, měli bychom vědět o riziku přerušení, touze po návratu. Jedná se především o tendenci k přerušování sebe sama. Jakmile začneme dělat činnost, která nás povede k růstu, změně životního stylu atd. je touha po návratu, přerušení takřka jistá. I když nám situace nevyhovuje, toužíme po změně a často nás to vede i ke nezbytnosti zřeknutí se věcí, které nám dávají jistotu a jsou nám příjemné. A to může způsobovat tendenci k zastavení a přerušení procesu. Náš přirozený vnitřní navigátor ví co máme dělat, ale my ho přerušujeme!
Každý se přerušujeme v jiné fázi. Některým se při prvním náznaku, že to "funguje", že se opravdu něco stane, zatočí hlava a okamžitě se na danou činnost mají tendenci "vykašlat". Jiní kráčí pravidelnými každodenními kroky a mají pocit, že vše je stejné, že cesta nikam do nových krajin nevede a vzdají to těsně před tím, než překročí hranici nové země, kde se krajina radikálně změní. Jiní chtějí cestovat ve skupince, která ale po chvíli míří na prvním rozcestí na druhou stranu.
Celkově je tedy důležité se podívat na to, kde se máme tendenci přerušit. Někdo zjistí, že potřebuje nástroje, učebnice, vybavení, nebo si zaplatit kurz, a řekne si, že je to moc drahé a nemá to cenu, že se to stejně nikdy nenaučí, nebo že mu to bude k ničemu. Jiný si nakoupí vybavení a vyrazí na několikahodinový trénink, ale podruhé již nikdy nejde. Někdo se přihlásí do kurzu, přijde dvakrát a potom najednou ze záhadných důvodů nikdy nemá čas. Někomu se po čase přestane líbit lektor, tak řekne, že v Čechách není nikdo, kdo by ho to naučil. Najděte si to svoje. Podívejte se na činnosti, se kterými jste začali nebo chtěli začít a věděli jste, že vás povedou dobrým směrem (ať už to byl sport, umění, jazyky). Podívejte se jak daleko jste došli a co vás zastavilo - nebo spíše, co si myslíte a je vaše verze proč to nevyšlo. Někdo je schopný založit kapelu, nazkoušet repertoár, nahrát nahrávku, udělat koncert, který je úspěšný a potom se kapela najednou neshodne a rozpadne se. To je přerušení na úrovni sklizně výsledků.
Pokud s něčím začínáte - chcete začít - děláte to - pozorujte pečlivě své tendence k přerušení. Skepsi, negativitu, nemohoucnost, nedostatek času, nedostatek peněz. To vše mohou být výmluvy. Musíte se naučit odlišit pravé důvody od výmluv a hlasu vašeho "přerušovače".

Vnější okolnosti a lidé okolo nás
Ještě rafinovanější a nenápadnější důvod k přerušení bývá naše vnější okolí. Většinou si připadáme jako oběti. Nemohu psát, protože na to nemám čas - musím pracovat, učit se, starat se o rodinu,... Mým rodičům se to nelíbilo, ohrozilo by to vztah s mým partnerem. A spousta dalších důvodů. Zdá se nám, že jsme obětí vnějších okolností. "My jsme to chtěli, ale nešlo to" říkáme s oblibou. Je to pak ještě lehčí výmluva, proč něco nedělat. Neudělali jsme to my, ale něco vnějšího, někdo jiný. Na určité úrovni jsou ale i vnější okolnosti naší tvorbou. My jsme si je uzpůsobili svým jednáním takové jaké jsou. Jsou výsledkem našich činů - těch co si pamatujeme, i těch, na které jsme již (raději) zapoměli. My sami můžeme svým jednáním změnit svoji situaci. Někdy je to hodně těžké, ale v řadě případů máme volbu a vždy existuje cesta ven z pasti, do které jsme se sami zavřeli.
Často se ale musíme zříct některých vztahů, nebo činností. Pokud sedáme každý den v hospodě a budeme chtít přestat pít a začít běhat, nemůžeme čekat podporu "kamarádů", kteří tam sedí s námi. Budou říkat, že jste se zbláznili. Budou vás strašit, vydírat. Hospodský, který z toho má příjmy vám také neřekne, ať přestanete. Váš šéf vám většinou neřekne - uvědomuju si, že tě málo platím a že máš mnohem navíc, jdi pracovat ke konkurenci, nebo do jiného oboru, nebo mě vyměň na mém místě. Manžel/ka vám neřekne, přestaň trávit čas se mnou a věnuj se raději svým koníčkům. Naopak, když jste neřešili dlouho sebe a věnovali svůj čas, energii, nebo peníze jiným a teď to chcete změnit, začnou se oni cítit okradeni. Něco co jste jim dávali a nevadilo vám to si najednou začnete nechávat pro sebe, nebo pro něco jiného. Začnou říkat, že jste sobec, že jste se nějak změnil. A to je dobrá zpráva, že změna funguje.
Vztahy, které vás pouze vysávají zmizí. Ale nebude vám to vadit. Protože již ve chvíli kdy se rozhodnete, se namísto partičky, která nadává v hospodě, již formuje někde jiná partička umělců, kteří jsou na vás naladěni a těší se na váš přínos. A pokud nepřijdete, budete jim chybět.

Každodenní upíři
Žijeme v upírských a závislých vztazích. A s tím je třeba skoncovat. Přestaňte vysávat a přestaňte se nechat vysávat. Poznejte svoje upíry, kteří vám žerou čas na vaši tvorbu. Kamarády, kteří pořád chtějí ať přijdete do hospody, ať jedete na víkendovou kalbičku a pokud jeden týden odmítáte, říkají, že jste se usadil a že už s váma není sranda. Lidi, kteří když vytáhnete barvy a budete chtít malovat, začnou volat, že potřebují nutně pomoci, protože mají ohromný průšvih, za který fakt nemůžou.
Přestaňte vysávat ostatní. Přestaňte si myslet, že bez spolupráce s tímto konkrétním člověkem se nikam nedostanete. Že pokud vám žena nebude prát prádlo, nemáte šanci dělat co vás baví. Přestaňte přesvědčovat ty, které to nezajímá, že musí dělat to samé co vy.